Fotogalerie - mestska knihovna egona hostovskeho

Fotogalerie knihovny, aneb jak šel čas.

  Knihovna v ulici T.G.M. (bývalá Leninova) byla malá, tmavá a chladná a svoji činnost tady provozovala bezmála 20 let. Kamna na uhlí nebyla rozhodně ke knihám šetrná, skládání uhlí jsme si častokrát vyzkoušely na vlastní ruce a záda. Kromě dříví a uhlí jsme také krátce topily naftou, ale v zimě jsme pracovaly i při 9 stupních. Menší úpravy elektriky a prostoru sice vzhled vylepšily, ale nezměnily.
V roce 1991 nás potkalo z důvodu restituce první stěhování, vydatně nám pomohli vojáci novoměstské posádky.

Za hezčí knihovnu

  V dalším objektu jsme sídlili do roku 1997. Měl klenuté stropy, staré parkety a v prvním patře určitě strašilo. I tady byla zima a provoz rušil hluk silniční dopravy pod okny. V tomto období (1991-1997) měla knihovna právní subjekt. Zřizovateli se zdálo, že o nás má malý přehled a tak jsme se stali odborem města, což nám zpočátku dost zkomplikovalo existenci. V roce 1996 začala naše spolupráce s polskou knihovnou v blízké Kudowě-Zdroji (partnerské město města Hronova), která trvá stále.
Dům jsme opustili po šesti letech také kvůli restituci, zasáhla však i vyšší moc v podobě prasklého vodního potrubí, což stálo knihovnu 8 000 zničených svazků… Tentokrát přiložili ruku k dílu studenti ze všech koutů Evropy i Ameriky. V ochotě a nasazení předčili české brigádníky a jazykové bariéry jsme odbourali při společné práci.

   Prostor bývalého strojírenského učiliště bylo nutné alespoň trochu přizpůsobit potřebám knihovny. Bouraly se dveře, měnily některé koberce, natíraly se regály, malovalo se…Také se ovšem normálně pracovalo…S nákupem prvního počítače nás čekalo uložení veškerého fondu do databáze a příprava na automatizaci knihovny. Již v roce 1999 jsme spustili výpůjční proces v oddělení pro děti a mládež, za další dva roky přibylo oddělení pro dospělé čtenáře.

  Mnohokrát jsme se již sešli s polskými kolegy a spolu s nimi připravili řadu akcí pro děti, mládež i dospělé. Půjčovali jsme si výtvarné výstavy, navštívili krásná místa obou států a ochutnali obě kuchyně. Polština a čeština jsou si natolik blízké, že jsme časem přešli na srozumitelnou českopolštinu a stále ji vylepšujeme.

  Mimo absolvování odborných seminářů a kurzů zaměřených ke knihovnické práci a knihovním programům, jezdíme na knižní veletrhy a trhy. Tam získáváme ucelený pohled na knižní produkci a knižní vydavatele.
Nejen prací jsou živy knihovnice české. Rády se scházíme i po práci na výletech, při návštěvě divadla, příjemné hospůdky nebo při pečení nějaké dobroty. Tam se totiž dají úspěšně probrat i záležitosti, které se na pracovním poli řeší složitěji.