Křest básnické sbírky „Filigrán poezie“ hronovské rodačky Lidmily Kubinové
V přeplněném sále Městské knihovny Egona Hostovského v Hronově se dne 14. října 2022 uskutečnil křest prvotiny Lidmily Kubinové. Křtu se zúčastnili mnozí přátelé z Hronova, Prahy, Karlových Varů, Liberce, Broumova, milovníci poezie, bývalí žáci (z nichž jeden spolupracoval na knižní podobě – pan Vladimír Brát), farářka církve Československé husitské Mgr. Olga Líbalová, starosta města Petr Koleta a ředitel knihovny Marek Dvorský. Po besedě, kde se vyprávělo o vzniku sbírky, motivaci a inspiraci ke psaní, životu, rodnému kraji, večer vrcholil samotným křtem knihy a hudebním přednesem jedné z básní ve skladbě v podání Zuzany Meierové Genrtové, jímž spolu s flétnistkou Adélou Kubinovou ozvláštnily večer.
Objevy nepostřehnutelné krásy a radosti, kterými Lidmila Kubinová prošla, prožila je, nám zobrazuje v každé své básni. Představuje v nich město Hronov na řece Metuji, kde se narodila a „vyrostla“, přibližuje nám okolní neposkvrněnou čistotu přírody. Ve verších vnímáme dívčí probuzení a dozrávání. Ačkoli to jsou lyricky rozpoznatelné básně, dýchající celým srdcem a duší básnířky, mají v sobě mnoho epických prvků; pokud jste nečetli o čarovnosti kraje Jiráska, Němcové, Čapků, pak vás jistě navede na tu nejsprávnější cestu vedoucí do nejkrásnějšího českého kouta, mezi Hejšovinu a Jírovu horu, na tu cestu směrující k malebným metujským meandrům a nejvzácnějším hronovským břehům, zajisté i do Čapkova mlýna.
Básnířka předkládá proměny něčeho obyčejného k neobvyklému, přes časové úskalí, do vteřinek nejtišších na světě, do přiznaných detailů v nejintimnějších zpovědích. Staví velmi hluboké verše na každodenních motivech z přírody. Popisuje krásy maličkostí a skrývá v nich ty nejhlubší významy, které občas odhalují promyšlené didaktické směrování, ba dokonce i učitelování. Básněmi oslovuje, cítíme, že zůstala pedagogickou mistryní.
V její básnické arše je místo pro každou duši, která hledá spásu.
Přináším několik řádků z uskutečněného křtu…
Jak vznikla sbírka? Proč filigrán?
Nejprve jsem chtěla představit jen několik básní a později vydat další. Během výběru jsem rozhodnutí změnila a nabízím básně pestrých tematických okruhů. Filigrán představuje jemnou strukturu šperku, krajky, okenní námrazy. Obdivovala jsem úlomek korálu. Schránky korálů jsou velmi tvrdé, vždyť se o jejich útesy tříští i pevné lodě. Ale mají jemnou, filigránskou strukturu. Fotografie zvýraznila umělecké dílo přírody, které vzniklo nezávisle na člověku, v dávném evropském moři. Nádherný korál ovlivnil volbu jemné barvy titulu, což souzní i s básněmi.
Co pro Vás znamená rodný kout, jenž Vás velmi inspiruje v básnické tvorbě?
Žádný novorozenec si nevybere místo, ani rodinu a ani dobu – narodí se. Měla jsem štěstí – milující rodiče a dvě babičky, z otcovy strany početné sourozence s rodinami, s nimiž se kontaktuji. Hronov je spojen s mým dětstvím a se všemi četnými členy rodiny, kteří jezdili do velkého domu na letní pobyty a za války svěřili i dcerku Evu z Brna naší rodině.Rodiče měli vybavenou knihovnu, chodili do divadel, na koncerty komorní hudby v Náchodě, do Prahy a podobně. Děti mají dar fantazie a ve sladké nevědomosti se naivně cítí v bezpečí rodiny a svého rodného města.
Hronov očima básnířky Kubinové…
Hronovem protéká Metuje, řeka mezi Úpou a Orlicí – „zde nebude ublíženo ani slepici“! Znali jsme sousedy, důvěrně poštu, spořitelnu, Jiráskovo divadlo, školu. Netrpěli jsme žízní, „Prdlauka“ od rána do večera tekla. V parku kolem altánu jsme jezdili na kolech, která by dnes nesplnila požadavky bezpečnosti. V létě koupání ve studené Metuji a po napuštění bazénu na koupališti v parku. Deky jsme nepotřebovali, seděli jsme na lávce, na schodech, či na trávníku.
„Hlavní“, správně Masarykova ulice nabízela občanům vše, co potřebovali. V zúženém vjezdu od náměstí byl hostinec Sokol bratří Habrů, oddělená vjezdem do dvora budova Pošty, vedle ní dům a obchod drogisty pana Kolety, následně dům rodiny Brožovy, kde pan Jaroslav šil a prodával obuv, sousední byl rodinný dům Šimkových, kde jsem se narodila, v přízemí do ulice dva obchody, nabízely kočárky, hračky, šicí stroje a potřeby, prádlo, textilie, koberce a lino a vedle, v domě před mostem bylo řeznictví Karla Brože. Hned za mostem byl vysoký Hotel U mostu se sálem s nádherně vyzdobeným štukovým stropem, kde se konaly bály, divadelní vystoupení a hned po válce i opera Bedřicha Smetany „Prodaná nevěsta“. Základy rytmiky cvičily dívky pod pečlivým vedením paní Marie Hepnarové. Naproti, u křižovatky, byl velký obchod pana Antonína Lyera, kde mimo drogistických potřeb nabízel i fotoaparáty a filmy. Směrem k mostu chaloupka pekaře Jiráska a téměř přilepená k mostu dřevěná budka zelináře pana Marka, který s rodinou bydlel v jižní části suterénu našeho domu. V křižovatce za mostem, je dům, ve kterém prodávala delikatesy paní senátorka Vycpálková. Naproti, v rohovém domě bylo knihkupectví pana Karla Šefelína. Chodbou sousedního domu váženého pana Františka Šefelína, v jehož obchodě bylo nejrůznější zboží v malých zásuvkách, regálech i na pultě, se vcházelo na dvůr. Zde byla vysoká pumpa, všem sousedům dostupná. Sousedé z ní čerpali do konví pitnou vodu. V potrubí domů podél řeky tekla jen voda říční. Domy se většinou nezamykaly. V těsném sousedství, v prvním poschodí svého domu, žil pan nadlesní Winter, který od rána do noci kouřil z krásné fajfky. V přízemí žili sourozenci paní Mařenka, Anička a Jaroslav Šimkovi. Mařenka provdaná Kvízová, v témže domě v prodejně „Modistství“ nabízela dámské klobouky, rukavičky, kabelky a jiné módní doplňky. Patřila mezi špičku výborných ochotnic, zpívala v operetách. Svým majetkem odvážně ručila proplácení mezd po dobu výstavby Jiráskova divadla. Jaroslav vedl cukrárnu ORION v téže ulici a Anička pro oba vařila a vedla domácnosti. V sousedním, Vavřičkově domě byly dva obchody – galanterie a textil. U Čejchanů byla později veřejná knihovna. Vedle byl Matějkův dům i obchod Koloniál a železářství. Ve vedlejším, úzkém domě bylo pekařství Vodákových a v sousedním kadeřnictví pana Frýby a cukrárna ORION. Ve dvoře byla Slívkova dílna oprav motocyklů. Před vstupem na náměstí byla malá cukrárna RUPA, v nájmu paní Staré. Na náměstí vpravo Ludvíkova mlékárna. NIC nám nechybělo, byli jsme šťastni, jedli jsme na dvorku, měli jsme fantazii, netrápily nás starosti dospělých…
Pro vše, co jsem zde prožila, zůstalo mé srdce v Hronově.
Poezie terapie, pravda?
Poezie je terapií i cvičením a také vede k logickému uvažování a opakování znalostí rodné řeči. Nová generace – i jedinci z téže rodiny dokáží prosazovat odlišné priority. Úctu k rodičům, k přírodě a lidským hodnotám je třeba pěstovat. Jednotlivec se vylepšuje, společnost kultivuje. Člověk přemýšlí nad smyslem života a táže se, proč je ukončen smrtí. Věřím, že základy výchovy dítě vnímá, později se dle nich chová. Vedla jsem syny i žáky k tomu, aby vybrali z nabízených možností správnou cestu, aby nejednali zbrkle, vulgárně. V dialogu vymizela úcta, proto se politici vzájemně urážejí.
Bude nová sbírka?
Báseň nevznikne tak, že si člověk sedne a řekne si – teď napíši verše. Pokud je člověk vnímavý, impuls přijde a v ten moment se musí zachytit, v básni se děj rozvine. Konec může zůstat otevřený, naznačený, tajemný. U většiny básní je správné optimistické zakončení. Snažím se být v domácnosti soběstačná, po práci odpočívám a píši. Mám přes 400 básní, bude-li o ně zájem, vydám další sbírku poezie.
Mgr. Lidmila Kubinová, rozená Šimková v Hronově, prožila v rodišti válečné dětství a po válce nastoupila do základní školy. Díky rodičům se setkala se zakladateli Jiráskova Hronova, poznala Ing. Jindřicha Freiwalda a MUDr. Rudolfa Kudrnáče, který ji uvítal na svět. Jako dítě prožívala úzkosti války a kruté poválečné události. Maturovala na gymnasiu Aloise Jiráska v Náchodě přejmenovaného na Jedenáctiletku. Během povoleného Majálesu vystoupila v Nerudově jednoaktovce “Prodaná láska” v divadle v náchodském Beránku. Velký vliv na ni měli rodiče a pedagogové s vysokým kulturním kreditem. Oslovila ji poezie a próza velikánů světové literatury a vnitřně přilnula k tvorbě hronovských rodáků. Spisovatel Egon Hostovský byl spolužákem jejího otce, rodiče znali Čapkovy sourozence i rodinu Novotných, neboť maminku s nimi pojilo dávné rodové spříznění. Po absolvování studia Pedagogické fakulty při Karlově universitě v Praze, byla jako promovaný pedagog dislokována do Šluknova, po odvolání do okresu Broumov na ZŠ Machov, kde vyučovala biologii – chemii. Píše příspěvky a básně do hronovských zpravodajů U nás, do regionálního sborníku Rodným krajem, do sborníku Poezie Broumov, též do pražského Zpravodaje Společnosti bratří Čapků a do Bulletinu Klubu kultury SN ČR.
Spolu s paní spisovatelkou Blankou Faltovou a paní učitelkou ZŠ Hronov Zuzanou Meierovou Genrtovou, DiS., uspořádaly několik literárně hudebních pořadů: “Poezie ve mlýně” poprvé zazněla pro veřejnost 7. 8. 2019 během 89. Jiráskova Hronova, v září téhož roku Poezie ve mlýně II. a v říjnu Poezie III. Během 90. Jiráskova Hronova uvedly v podvečer 5. 8. 2020 Poezii ve mlýně IV. a pořad “Pan Jirásek u Čapků ve mlýně”, který měl velký úspěch 7. 8. 2020
Rozhovor připravil Hasan Zahirović
